Stanice - Chov
Chov v naší stanici se zcela přizpůsobuje potřebám našich psů. Už při prvním vrhu se vyskytlo několik problémů, které jsme lépe či hůř zvládli. Nejprve ve 21. dnu březosti naší Daarlen byl zjištěn zánět horních dýchacích cest.
Po přeléčení bylo vše v pořádku a Dáda vesele prospívala a rostla. V 51 dnu se začala chovat divně, lezla pod křoví, hrabala, kňučela. Z toho jsem podle načtené literatury usoudila, že se blíží porod. Zavolala jsem proto našim veterinářům. Zdálo se mi to ale hrozně brzy.
Volala jsem na veterinární kliniku a raději jela s fenkou na prohlídku. Během cesty se Dáda hodně "nafoukla". Po příjezdu na veterinu a prohlídce šla okamžitě na operaci - dilatace žaludku. Porodit štěňata bylo ještě brzy, čekali jsme tedy jestli přežije naše milovaná Dáda i štěňata. Světe div se, všichni byli v pořádku. Díky bože, řekli jsme si.
V den termínu porodu (63.den) se stále nic nedělo, teplota klesla, porodní bolesti však nikde. Pro klid duše, jeli jsme opět na veterinu. Bohužel, i když 58. den byla podle utz štěňata živá, v termínu porodu už ne.
Dáda šla na císařský řez s tím, že pokud bude možnost, děloha jí bude ponechána. Bohužel tomu tak nebylo. Plody zemřely zhruba dva dny před porodem, ale světe div se, mezi sedmi malými uhynulými štěňátky byly i dvě zdravé, silné a krásné holky!
Původně jsme chtěli v naší rodině nechat jednu fenku, ale po těchto starostech a strastech našeho i psího života, jsme se rozhodli, že Arika i Ashleigh s námi zůstanou u rodinného krbu.